Mood

Soooo I am still in bed- it is starting to be super annoying. Picture this - I am lying in bed and there is sun shining outside and the weather is perfect and warm! So yeah, going a bit crazy here! Thank god I have Pinterest haha!

Move your blog to Nouw - now you can import your old blog - Click here

Likes

Comments

Mood

The way I see the problem is that in high school we decide what we want to study at university, thus shaping our future career path. At the age of 18, we have to make the biggest life-decision, and we aren't even aware of it. By the time we start UNI, some people drop out and other stick it through until they finish a degree. In my case, I got a bachelor from CBS in business administration and sociology. All of this is still pretty ok, because it isn't the last step before going into the work force- we still have our master degree. And here is what I noticed. I personally, a completely take-it-as-it-comes person am now having a huge crisis, I mean- I never stressed about anything! Ever.! And suddenly I feel all of this pressure to choose a career path and (in the year and a half before I graduate) get at least 10 years of work experience because that it absolutely expected of you when applying for a job. Then of course, you need to have perfect grades at school. You are also at the age where you realise- oh f*ck, I will never be a lawyer or a doctor or maybe astronaut as I though when I was young.

I feel like I am at a point in life, where everything is suddenly starting to move super fast and all the decision I make now, will probably define my life forever. And I am not the only one who feels this way. I have spoken to so many of my friends who feel the same pressure to figure out what they want to do, and what it is they actually enjoy doing. My question is- did we bring this upon ourselves? Do we live in a world, where all the technological progress and social media connection bring with it an unrealistic idea about life? Today people who are seen as successful have everything figured out, have great jobs and are super smart, so we all want to be like them. I feel like I am starting to ramble, but what I mean is that at the young age of 22 or 23 we start feeling the reality of life, which up until now wasn't there. Since being babies we knew what was expected of us- learn how to walk, read, go to first grade, go to middle school, high school, then get into university, get a master.... But what now? No one prepared us for the fact that from this point on, all the decisions we make are our own, they are no longer decisions that we can make easily... And I think that realising this is really stressful for so many people.

I guess I am kinda lucky, because I know in the future I want to be a professional photographer and work with something creative, but I still have that little voice in my head saying not to completely doom a corporate career. I mean that is also why I am doing a degree in International Business and Politics, I want to keep my options open. And this is where I realised the solution to my problem. My mom actually helped me a lot to figure this out. I AM ONLY 23! If tomorrow I choose to become a lawyer, hey- I can go to law school, the same with being a doctor. I probably won't become an olympic swimmer, but I can lear how to swim really well! If I want to be a photographer, great- but if one day I choose to do something different, I can also do that. And who knows, in 10 years I might combine both my degree and photography and work like that. The point I am making is that things will figure themselves out. It might not be easy, it might be a long way until we know what our path is, but it will all be fine in the end.

Nonetheless, all of this made me realise one thing. Ever since I moved to Copenhagen, I wanted to go to this place called Creative Space. It is a place where you can decorate your own ceramics. I have been going past that place for nearly 4 years now! And I still haven't done it. And this is just one of the things I want to do and never have. So my next step? Make a bucket list for 2017. And do all the things I want to do. And the big things? The ones about deciding my life- well, those will figure themselves out eventually!:)

Na střední škole se rozhodujeme, kam půjdeme na vysokou školu a jakým směrem se bude ubírat naše kariéra. V 18ti letech musime udělat jedno z nejvetších životních rozhodnutí- a ani si to neuvědomujeme. Na vejšce někteří skončí, přestoupí nebo dotáhnou titul do konce. Já jsem dělala bakaláře na CBS v oboru byznys a sociologie. To bylo docela v pohodě, protože to ještě není poslední krok do pracovního života- ještě je přece magistr. A tady to přichází. Já, člověk, který bere život tak, jak přichází a nikdy se z ničeho nestrestresuje, mám teď velkou krizi. Najednou cítím ten tlak na výběr kariérní cesty a (rok před promocí) alespoň 10ti letech pracovních zkušeností, což je normálně očekáváno při žádosti o práci. Pak ještě musíte mít perfektní školní výsledky. Taky se ocitáme ve věku, kdy si říkáme- sakra, nikdy nebudu právník, doktor nebo astronaut, jako jsem chtěl v dětství. Cítím, že jsem teď ve věku, kdy se všechno začíná dít hrozně rychle a rozhodnutí, která teď udělám, nejspíš fatálně ovlivní mou budoucnost.

A nejsem jediná, kdo se takhle cítí. Mluvila jsem s hodně kamarády, kteří cítí ten samý tlak na rozhodnutí, co chtějí dělat. Moje otázka je- můžeme si za tohle všechno sami? Žijeme ve světě, ve kterém technologický rozvoj a sociální média ukazují nerealistický způsob života? Lidé, které považujeme za úspěšné, mají skvělé práce a jsou extrémně inteligentní, takže chceme být jako oni. To, co tímhle myslím je, že ve 22, 23 letech začínáme cítit realitu života, která jakoby doteď neexistovala. Jako děti jsme veděly, co se od nás očekává. Naučit se chodit, číst, první třída, střední, univerzita, pak magistr... Co ale teď? Nikdo nás nepřipravil na to, že od tohohle okamžiku je každé naše rozhodnutí jen naše a už nejsou jednoduchá. A myslím si, že tohle uvědomění, je pro lidi v mém věku hodně stresující.

Já mám štěstí, protože vím, že se v budoucnu chci živit jako fotograf a pracova v kreativním prostředí, ale i tak mám pořád v hlavě ten hlásek, který říká, že bych se měla vydat kariérní cestou. Proto dělám titul na mezinarodní byznys a politiku. Chci mít více možností. A tady jsem zjistila, jak s celým tímhle problémem naložit. Hodně mi s tím pomohla mamka. JE MI JEN 23! Jestli se zítra rozhodnu, že chci být právník, můžu jít studovat práva, to samé kdybych chtěla být třeba doktor. Nejspíš se nestanu plaveckým olympionikem, ale můžu se naučit plavit hodně dobře. Jestli chci být fotograf- fajn, ale jestli se rozhodnu, že chci najednou dělat něco jiného, nic mi nebrání! A kdo ví, třeba za 10 let budu kombinovat oboje, focení, i byznys. Proč tohle píšu? Protože věci se vyřeší samy. Možná to nebude lehké, může to být dlouhá cesta, než zjistíme, že jdeme správným směrem, ale na konci zjistíme, že všechno je v pohodě.


Tohle všechno mě přinutilo uvědomit si jednu věc. Od chvíle, kdy jsem se přestěhovala do Kodaně, jsem se chtěla podívat do místa zvaného Creative Space. Je to místo, kde si můžete dělat svou vlastní keramiku. Chodím okolo něj skoro 4 roky! A pořád jsem tam nezašla. A tohle je přesně jedna z těch věcí, která chci dělat, ale nikdy jsem jim nedala příležitost. Takže můj další krok? Udělat si bucket list pro rok 2017 a udělat všechno to, co chci. Takže pro všechny, kteří řeší podobný problém- nakonec to dobře dopadne! 🙂

Likes

Comments

Mood

Exams suck, but we all have to do them.. I am personally really struggling this year. I am not sure why it is so much harder for me this year to write papers, because I normally work really fast and do pretty well. But for some reason I can't do it now. So to counteract the unpleasantness of exams I decided to thing positively and not think of failing as an option. Here is what I did to survive the exam I am writing now. Just for your information, we have a question that we need to answer in a 10 page essay.

1) Organise everything
I started with printing out all the relevant texts and highlighting the important quotes so it is easier to look through them once I am putting stuff down on paper. I made sure I have read the texts enough times, so that by the time I am writing i know what is where and what are the main points that I need to focus on. It is nice having a overview before you start, because it makes it easier to make an outline in your mind of what it is you want to say in the paper.

2) Work with friends
It is so important to feel like you are not alone. I go work to school with my roommate Djanour and we support each other. It still sucks, but at least I am not the only one it sucks for haha. It is always nice to have someone who is working on the same thing and then we can bounce ideas of ourselves and get a sense of mutual suffering and understanding haha. Being around people is always better, because if you start freaking out, they will calm you down...

3) Make the place you are working feel good
When I work at home by myself, I make sure the apartment is clean and there are no distractions, I make myself coffee or tea, light a candle and have everything on the table nice and tidy. At school over the weekend Djanour and I brought a water kettle so we had enough coffee and brought snacks.

4) Realise that it is not the end of the world
So I mean... you fail. And you know what? It is fine... I failed my first exam at Uni so I just went to do it again and the second time I got a 10. Also, getting a bad grade won't kill you. I am a strong believer that nothing is worth stressing too much about it. It is always possible to blank an exam, if you know that you just can't do it. So no matter what, it will figure itself out one way or another:).

I think it depends from person to person and how they like to work. But I feel like a lot of people feel very similar like I do. Exams are never fun, but being in a nice environment when wokring deffinitely makes it a bit more enjoyable and bearable!

Překlad:

Zkoušky ve škole jsou na nic, ale nikdo se jim nevyhneme. Tenhle rok s nima mám celkem problém a nevím proč, nikdy mi škola nedělala potíže a vedla jsem si dobře. Z nějakého důvodu mi to ale teď moc nejde a tak jsem si říkala, že s tím musím něco udělat, protože za nedlouho musím odevzdat desetistránkovou esej, ve které máme za úkol zodpovědět jednu otázku. Rozhodla jsem se tedy i napsat vám pár tipů, jak zkouškové období přežít.

1) Všechno si pečlivě zorganizujte

Organizace je základ. Já jsem začala tím, že jsem si všechny potřebné texty vytiskla a zvýraznila si důležité věty, abych se při pročítání lépe orientovala. Před tím, než začnu psát vlastní text, se ujistím, že jsem si ten původní pořádně několikrát přečetla a vím, kde jsou hlavní body, na které se mám zaměřit. Je dobré mít přehled ještě předtím, než začnete psát, pak bude přesné vyjádření na papír jednodušší a jasnější.

2) Pracujte s kamarády

Je hodně důležité necítit se v tom sám. Já se jezdím učit do školy spolu se spolubydlícím Djanourem, se kterým se navzájem podporujeme. Jo, pořád je to na nic, ale aspoň jsme na to dva, haha. Vždycky je fajn mít někoho, kdo pracuje na tom samém a s kým si můžete předávat nápady. A hlavní: když začnete vyšilovat, má vás kdo uklidnit, haha.

3) Příjemné prostředí

Tenhle bod je podle mě hodně důležitý. Když se učím doma, vždy se ujistím, že je byt uklizený a není tam nic, co by mě rušilo. Udělám si kafe nebo čaj, zapálím svíčku a vše na stole si hezky připravím a porovnám. Jakmile je protředí okolo mě příjemné, pracuje se mi lépe. Když se jdu s Djanourem učit o víkendu do školy, vezeme si tam konvici, abysme měli dostatek kafe a svačinu.

4) Neúspěch NENÍ konec světa

Prostě jste zkoušku neudělali. A co? Je to v pohodě. Já jsem svojí první zkoušku na univerzitě taky neudělala a při dalším pokusu jsem už dostala 10 bodů. Špatná známka vás taky nezabije. Věřím v to, že nic nestojí za moc stresu. Vždycky je možnost se ze zkoušky omluvit, přesunout, odložit, pokud se opravdu necítíte připraveni. Všechno se nějak vyřeší, i škola. Buť tak, nebo jinak. Hodně štěstí!

Likes

Comments

Mood


Hey guys, so my life is really boring right now. Since Saturday I have been writing my exam 24/7 and I haven't done anything else than sit at school so there are no new fun pictures to share. I was thinking that it was about time to tell you guys a bit more about myself.

Ahoj všichni, můj život je teď dost hrůza, jediný co dělám je, že sedím ve škole a píšu zkoušku. Máme v Dánsku zkoušky typu- napsat 10 stran esej z domova, takže na tom teď pracuju. Je to docela nuda a nemám žádný super zážitky z posledních pár dní, tak jsem si řekla, že napíšu něco o sobě.


✌🏻 I am 23 years old and my birthday is September 7th. I was lucky enough to be born to my kick-ass parents Eva and Miro in České Budějovice in the South of the Czech Republic.

Je mi 23 let, narozeniny mám 7. září a narodila jsem se v Českých Budějovicích. Mám úžasné rodiče- Evu a Mirka.

🇺🇸 The first time I went to the states I think I was 3 years old. My dad worked for Budweiser, so he had to travel there a lot. And sometimes we got to go with!:)

Do Ameriky jsem poprvé jela ve třech letech. Taťka pracoval pro Budweiser, takže tam jezdil na služební cesty a já s mamkou jsme občas jely s ním.

👶🏻 Just before I turned 5 I got the best thing ever- a cute tiny baby brother, who to this day is my best friend in the world.

Pár měsíců před tím, než mi bylo 5 let se mi narodil brácha Honza, se kterým jsme od té nerozučná dvojka.

👨👨👧👦 When I turned 5 my family moved to Denver, Colorado for two years, because my dad was working there and has some training. I went to kindergarten and first grade there.

Po pátých narozeninách jsme se celá rodina na dva roky odstěhovali do Ameriky. Žili jsme v Coloradu ve městě Denver. Tam jsem taky chodila do školky a první třídy.

📷 I destroyed my first camera when I was 6. We were doing a road-trip one summer all around the United States from Colorado to San Francisco or LA or something like that, and when we were at The Arches National Park- I dropped my camera in the sand. I was really bummed, but I ended up finding a diamond earring in the sand as well and I returned it to one lady, who was really happy and wanted to give me money for it.

První foťák jsem zničila v 6-ti letech. Spadl mi do písku, když jsme byli na výletě v Arches National Park. Taky jsem tam našla diamantovou náušnici, kterou jsem vrátila paní , která jí ztratila a chtěla mi za to dát peníze haha.

🇨🇿 When I was 7 we moved back to the Czech Republic and I started first grade- again! And at that point we had just returned from 2 years in the States, where I only spoke english, so I had to re-learn Czech haha.

Když mi bylo 7 přestěhovali jsme se zpět do Budějovic. Začala jsem tam chodit do první třídy, ale problém byl, že jsem dva roky v Americe mluvila v podstatě jen anglicky a musela jsem se zase naučit mluvit česky.

🙇🏻 In 5th grade I did a test to go to highschool ( in the Czech Republic you can go to high school from grade 6-13 if you are smart enough- I think my class had 300 applications and they only took 30 people).

V páté třídě jsem se hlásila na Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka, kam jsem se taky dostala.

📘 So I went to high school for 8 years and made some really good friends there. I was always a bit what is today called hipster :D and I never went out clubbing or wore fancy clothes. With my friends we went to underground clubs to listen to small bands. Also most of my friends were in bands, which also explains quite a bit. So i was never a girly-girl. I also never played with barbies. I preferred lego.

Na střední jsem nikdy nechodila na diskotéky. S kamarádama ze třídy jsme chodili do různých klubů na koncerty a nebo do kaváren. Dodnes moje nejoblíbenější v Budějovicích jsou Hostel, Horká Vana a Velbloud, prostě jsem nikdy nebyla taková ta holčičí holka, haha.

📘 When I was 19 I graduated from high school. My worse enemy in school was Czech Language. And to this day I am absolutely retarded in Czech and I have a hard time speaking so that I sound intelligent haha. My graduations pictures, as you see below turned out horrible because my friends Suzan and Jacob couldn't figure out how to blow confetti until the very last minute when I was getting my picture taken...

V 19ti jsem odmaturovala z GJVJ. Největší problém mi vždycky dělal Český Jazyk. Myslím si, že do dnes mi moc nejde. Rozhodně se lépe vyjadřuju v angličtině! Jak vidíte, tak maturitní fotky nejsou žádná sláva, protože kamarádům nešly vystřelit konfety ve správnou chvíli, povedlo se jim to pozdě a proto se na fotce dole tak směju.

📘 I moved to Copenhagen to go to study at Copenhagen Business School just before I turned 20. 6 months after moving to Copenhagen, Tad moved here as well.

Po maturitě jsem se přestěhovala do Kodaně. Začala jsem studovat Copenhagen Business School. A 6 měsíců po tom, co jsem se přestěhovala já se za mnou přestěhoval i Tadeáš a teď tu žijeme spolu.

📷 I started learning how to use a proper camera in February 2015. That is also when I met Simone and decided to start a blog. Unfortunately my first blog was hacked and I had to start it all over about a year ago.

S foťákem jsem se začala učit asi před rokem a půl. Tou dobou jsem taky poznala Simone, dánskou blogerku a rozhodla jsem se taky začít blogovat. Bohužel můj první blog byl hacknutý, takže jsem asi před rokem musela založit nový.

👯 My two best friends are Elizabeth and Suzan are on the picture next to my graduation photo. E lives in London and S is flying as a fligh attendant with Emirates all over the world. I am also slightly related to both of them :D!

Nejlepší kamarádky- Zuzka a Eliz. Eliz žije v Londýně, kde studuje housle a Zuzka je letuška pro Emirates, se kterými létá po celém světě. Taky jsme všechny malinko příbuzné, haha!

❤️I also have 6 cousins and I have really, really close relationships with them. We all kinda grew up together, even though we live in completely different parts of the country. We have always been very close. And we loved floral prints I guess... or wait, that was the 90's.

Mám šest bratraců a setřenic, kteří sice bydlí v jiných krajích ČR, ale pravidelně jsme se scházeli u babičky a dědy na chalupě. Vždycky jsme se byli blízcí a pravidelně se vídáme.

🍔 My favourite food is a burger, however I haven't eaten it in 6 months- since I quit drinking. I am trying to discipline myself, and to be honest, I have eaten enough burgers for 10 lifetimes :D!

Oblíbený jidlo: Burger. Teď ale dodržuju disciplínu, před 6ti měsíci jsem přetala pít alkohol a taky jíst burgery, abych otestovala, jak silnou mám vůli, haha. 

☕️ I drink a lot of coffee and my favourite is the gingerbread latte from Starbucks. But most of my coffee intake is straight, black- because I drink a lot of it at school.

Piju hoooodně kafe. Miluju Gingerbread Latte ze Starbucks, ale většinu času trávím ve škole, kde máme jen černé kafe, kterého občas vypiju fakt litr. 

🎓 I have a bachelor in social science and now I am doing a master degree in International Business and Politics at Copenhagen Business School.

Mám bakaláře z sociálních věd a teď studuju magistra v Mezinárodním obchodu a politice na CBS.

👨🏻🦁🦁 I have one boyfriend and two cats.

Mám přítele Tadeáše a dvě kočky.

💤 I love all my friends, but I am deffinitely a person that enjoys laying in bed alone while watching a moving and eating something.

Strašně ráda trávím čas s kamarádama, ale rozhodně jsem typ člověka co je rád sám v posteli s filmem a jídlem :D! 

🎼 I played the piano for 11 years and I also played the flute when I was young.

11 let jsem hrála na piáno a jako malinká jsem taky hrála na flétničku, haha.

🤓 I gradutad from French, Learned German for 10 years, and I know a bit Russian and Danish.

Maturovala jsem z francouzštiny, taky jsem se několik let učila němčinu a umím malinko rusky a dánsky.

Likes

Comments

Mood

Hey guys! I am finally home! I had a really bad flight and I am also quite afraid of flying as it is so when I arrived in Copenhagen I just got some food and crashed completely and fell asleep. Now I am working at an event and going to dinner with Bee afterwards! I won't be posting any pics on the blog today as it was a super stressful day and I unfortunately couldn't work on the plane! But tomorrow I will share some pics from London tomorrow!:)

Překlad:

Ahoj všichni! Tak jsem konečně doma. Měla jsem hodně nepříjemný let a jak víte, z lítání mám celkem strach, takže když jsem dorazila do Kodaně, dala jsem si jídlo a pak jsem úplně odpadla a spala. Teď mám práci na jednom eventu a později jdu na večeři s Bee. Dneska nebudu postovat žádné fotky, mám za sebou hodně stresující den a špatný let mi zabránil v letadle něco udělat. Ale zítra už se můžete těšit na nový post a fotky z posledního dne v Londýně! :)

Mějte se krásně!

Likes

Comments

Instagram@martinaze_